České Středohoří

Pátek

V odpoledních hodinách dojíždíme na nádraží v Ústí nad Labem - Západ. Dáváme si pivko v nádražní krčmě. Následuje procházka po polorozpadlé čtvrti a nákup bagety na pumpě. Po návratu na nádraží stíháme ještě jedno pivko a potom nastupujeme do osobního vlaku.
Dojíždíme do Stadic. Nalézáme pohostinství, ale už nějakou dobu je zavřené, tomu se říká smůla. Zpáteční cestou kolem potoka narážíme na tentokrát už otevřený kiosek. Ujo má už od odpoledne hlad, ale nikde nevaří. Dáváme pivko a jdeme zpátky na zastávku, jelikož jsme se od místních dozvěděli o jakési akci ve Rtyni. Zadařilo se a odjíždíme.
Rtyně. Hned u nádraží hlučí jakýsi jarmark. Ujo se může konečně najíst. Chvíli zevlujeme a následně se vydáváme na pochod směrem na Milešovku. Procházíme Žalany, Bořislav, Bílka. Nacházíme pravou vesnickou hospodu. Dvě pivka a chystáme se k odchodu. Venku zjišťujeme déšť, a tak následuje návrat do lokálu. Takže další pivko a protože stále prší a jsme solidní trempové ještě limča. Počasí se na chvíli umoudřilo a tudíž vyrážíme dál. Venku je tma jako v pytli, vybalujeme čelovky. Za vesnicí za loukou na kraji lesíka kempíme. Nechceme nechat své spacáky napospas přírodním živlům, a tak stavíme přístřešky. Podařilo se mi napnout celtu opačně a ještě šikmo. Po zjištění omylu a rozebrání stávající nevyhovující konstrukce úspěšně opravuji. Těch pivek mohlo být dnes přeci jen o trochu míň. Odhadem něco po půlnoci skutečně začíná znovu pršet a co víc, přidává se dost nepříjemný silný vítr.

Sobota

Ráno naštěstí neprší, leč vítr neutichá. Kolem nás se rozléhá, někdy až nepříjemně blízko bečení. Honzovi se nechce vstávat. Hrabu se z hamaky a po skromném nasnídání se pokouším neco nafotit. Zpátky na tábořiště, balíme věci. Pomalu se šouráme na pěšinu. Začíná poprchávat. Po chvíli není zbytí a navlékáme na sebe ponča. Jelikož je oba máme nová, alespoň je vyzkoušíme. Cesta k vrcholu. Pod pončem se potím jako prase, ale zase o dost míň než v pláštěnce. Jsme nahoře. po zapadnutí do hospůdky přestává pršet. Dáváme si pivko a párek. Za chvíli se přiřítila squadra asi deseti lidí plus několik psů. Rázem je v malé krčmě živo, a tak spěšně odcházíme. Co čert nechtěl, opět začíná pršet, tentokrát je to pořádný slejvák. Jdeme dolů po cestě, která se změnila ve slušný potok. Dole pod Milešovkou zjišťuju, že jsem si nepohlídal boky ponča. Sice byly zapnuté na patenty, ale i tak mi tudy lehce nateklo na kraťasy.
Řítíme se dál do Milešova. Zvolna přestává pršet. V obci nacházíme hospodu s názvem "U mušketýra", kde se pod přístšekem se krčí několik postarších cyklistů. Pohostinství by mělo mít podle cedule otevřeno, leč není tomu tak. Po chvíli přikvačil starší pán a otevřel. Na otázku co má k jídlu se nám dostalo odpovědi "To ještě nevím". No nic, dáme pivko a uvidíme. Mezi tím se venku znovu slušně rozechc... rozpršelo. Přichází mladší pán a ptá se jestli budeme jíst. Vypadá to na provozního. Hurá! Dávám si uzené se špenátem a bramborovými knedlíky, Ujo jakousi směs. Platíme a pochodujeme dál po červené.
Míjíme odbočku na Ostrý a dostáváme se do Kocourova. Objevujeme penzion s restaurací. V takové díře bych nic takového nečekal. Dáváme si oba Plzeň a limču. Po občerstvení pokračujeme do Medvědic. Na rozdíl od sousední vesnice tady domy vypadají pěkně zanedbaně. Za obcí ovšem ztrácíme červenou. Po krátném bloudění a zjištění, že starý hřbitov není na mapě improvizujeme přes Lipou, Mrklesy a dále do Lhoty. Z asfaltu už mě slušně bolí nohy a lehce nadávám. Červená se nám zase připletla do cesty. Smůlou je, že je hodně zarostlá. Po ní docházíme na něco mezi rozbitou asfaltku a šotolinovou cestu. Podle mapy by to má být okresní silnice.
Na rozcestí s názvem "Děkovka" odobočujeme po modré na Hrádek nebo taky Oltářík, kde chceme přespat. Po vyškrábání se na zříceninu zjišťujeme nemilou věc. Přespat se tu sice dá, ale jednak tu slušně profukuje a když by přišla větší přeprška, nemáme se kde schovat. Sestupujeme zpátky dolů a kempíme kousek od modré. I tady je čerstvé povětří, ale jde to. Jsme utahaní, zavrtáváme se brzo do spacáků. Nohy bolí.

Neděle

Probuzení do krásného polojasného dne. Následuje jako vždy balení. To nám začíná jít od ruky. Zpátky na cestu. Za obcí Děkovka ztrácíme červenou. Náhradní plán, dojít polní cestou do Pnětluk a odtud pod Plešivcem do Vratislavi. To se za asistence místního dědy daří. Pochodem přes louku a starou úvozovou cestu získal Ujo jako bonus několik klíšťat na nohavici. Ve Vratislavi nacházíme nově vypadající hospodu, bohužel zavřenou. Před ní stojí teréní auto s nákupem. Honza vysomroval petku s limčou. Stála šest korun! Krátce odpočíváme na autobusové zastávce. Potom jdeme pořád po červené do Třebenic. Po levé straně vidíme neskutečný kopec s další zříceninou. Odhadujeme to na Košťálov. Nechce se nám věři, že bychom tudy měli za chvíli pokračovat v putování.
V Třebenicích vidíme upoutávku na penzion "U Havlů". Ze začátku se mi to zdá pro nás moc hogo fogo, ale v okolí nacházíme už jen sportbar. V penzionu je útulně a mrtvo. Venku začíná zase slušně lejt. Dáváme si pivko a jídlo. Obojí výborné, hlavně porce jídla. Je vidět, že mladá sympatická servírka si nemá s kým pokecat, tak se tohoto nelehkého úkolu zhošťujeme. Přestává pršet. Je čas se pohnout o kus dál.
Značení zelené turistické je u zahrádkařské kolonie rébus. Nakonec nad ním vítězíme. Cesta stále stoupá. Nohy už mě slušně bolí. Konečně je před námi rozcestí Košťál. Roztahujeme karimatky a dáváme si voraz. Sundavám boty. Zjišťuji na malících strhnuté puchýře. Tiše si nadávám, proč jsem si nekoupil trochu větší boty. Po siestě, při nazouvání nadávám nahlas. Jdeme po zelené a potom z ní odbočujeme na cyklostezku do Boreče. Nějaký místní nadšenec asi sbírá stadé patrové autobusy a nejen je. Ujo objevil v mapě v obci Bílinka u hlavní silnice jakýsi Alfa klub. Obávám se, že je to hampejz. Naštěstí v Režném Újezdě objevujeme hospodu pro místní. Posilňujeme se pivkem před výstupem na Lovoš. Není kam spěchat.
Po přechodu hlavní silnice zjišťujeme nemilou věc. Kvůli stavbě dálnice se nemůžeme dostat na druhou stranu a nechce se nám to složitě obcházet. Na stavbě jsem odchytil nějakého týpka v montérkách a došlo k dohodě. Poradil nám jak se po žebřících přes stavbu dostat kam potřebujeme a my budeme dělat, že jsme ho nepotkali. Jsme úspěšně na druhé straně budované dálnice a teď nás čeká Lovoš. Pod kopcem nás míjí Aro 4x4 se sudy s pivem, ženoucí se do kopce. Stoupání bylo nekonečné, měli jsme si ho spotnout, opakoval jsem si při výstupu dost často. Nakonec jsme přece jen doklopýtali až k chatě. Paní nám uspokojila žízeň a po optání na nocleh jsme neváhali a za 140Kč vzali postel. Chvíli jsme s ní pokecali, ale jelikož byla únava nemalá, za soumraku už naše těla byla ve spacácích.

Pondělí

Ráno nezbytně nutná hygiena, limča a po lehké konverzaci s paní domácí změna trasy. Místo Lovosic do Oparna. Tam buď vlakem, nebo po svých do Malých Žernosek. Cesta je celkem příjemná, v Oparně objevujeme hezkou restauraci. Je zajímavé že v tomto kraji je obsluha většinou značně ukecaná. Ujo zjišťuje spoje do Žernosek pomocí internetu v mobilu. Máme na výběr, buď si nedat jídlo, nebo jít po svých. Hlad zvítězil. A tak nebylo kam spěchat.
Cestou údolím Milešovského potoka se udělalo dost vedro. Konec cesty k zastávce byl zase po asfaltu. Nohy už se mi kroutily nevolí. Vlak jel naštěstí včas, dokonce to byl jakýsi klimatizovaný City něco. Ovšem výpravčí při dotazu za zpáteční spoj byl lehce v koncích. Nakonec mi přece jen něco poradil.
V Lovosicích na pokladně se paní pomalu chytla za hlavu, cože mi to průvodčí doporučil. Takže změna plánu, teď mám namířeno do Litoměřic. Osobák mi jede za pár minut a proto se s Honzou rychle loučíme a každý se míříme ke své domovině. V Litoměřicích na mě čeká nemilé překvapení, když mi paní na pokladně sice ochotně poradila cestu na druhé nádraží, ale budu muset přes skoro celé město po svých. No nic. Dopajdal jsem na nádraží Litoměřice-město a naštěstí za necelou půlhodinu jel vlak k nám.