Lipari

Je pátek, kolem poledního a máme za sebou na moři první záběry pádlem. Kempíme na jedné z mála pláží na ostrově Volcano, u zavřené restaurace. Jíme, válíme se, popíjíme, koupeme se, prostě klasika. Dokonce kdosi objevuje v písku uvízlé šlapadlo. Nenecháváme se dlouho pobízet a snažíme se ho vyprostit. To se sice daří, ale zjištujeme díru v jednom plováku, který je tím pádem plný písku, takže z projížďky nic není. Máme mezi sebou i úplného nováčka Vikiho. Hodný kluk, ale příjde mi, že všechno moc řeší. Je nádherné počasí, na obloze ani mrak, na mě až dost vedro. Radši triko a čepici sundavám až k večeru. Mám první úraz. Ráno při focení jsem si ukázkově ukopl o šutr prst na pravé noze. Docela to bolí.

Ostrov si své jméno opravdu zaslouží. Sopečné plyny jdou nejen z vrcholu hory, ale i z moře v podobě větších nebo menších bublin. Vrcholky sopek jsou jako tradičně ukryty pod oblačností.

Cesta. Nakonec jsme s dodávkou jeli až na Sicílii. Bylo to dost dlouhé, plavili jsme se dvěmi trajekty a na Volcano jsme připluli až za tmy. Cestou kluci našeho nováčka popichovali, až byl z toho nervózní. Po krátkém hledání nacházíme opuštěnou pláž hned naproti osvětlenému kráteru. Vybalujeme věci a otevíráme cestou koupená vína. Ráno mám horší vstávání, můžou za to nejen dotěrní komáři.

Ráno se Vikimu nedaří zbalit věci do kajaku, ale nakonec přeci jen vyplouváme. Po krátkém pádlování přistáváme na pláži na jihu ostrova a tady taky pro dnešek zůstáváme. Viki chce odpovědi na své nekonečné otázky, což se mi ne vždy daří. Rozděláváme oheň. Při něm řešíme Pavlem zadané logické hádanky. Je kolem toho pěkný šrumec. Celkem brzy si jdeme lehnout. Měsíc, který je blízko úplňku svítí jako o život.

Sobota

Po nezbytné snídani vyplouváme. V plánu, pokud je nějaký, je dokončit obeplutí ostrova, tentokrát po jeho západní straně. Pobřeží je samá skála, občas s jeskyněmi. Některými ďourami se dá proplout. Blížíme se do přístavu na druhém konci ostrova, který je jen kousek od naší dodávky. Jdeme na průzkum městečka, kde se scházíme v jedné restauraci. Mají tady namražené půlitry! Po vítaném občerstvení pádlujeme na druhý ostrov Lipari. Hned po přejezdu obsazujeme nejbližší pláž a už na ní zůstáváme. Krátce na to zapadá slunce do moře za skálou. Nebýt toho, že je nás jedenáct chlapů, řekl bych "romantika jako prase". Sbíráme klestí na ohýnek, tentokrát o něco skromější.

První dny pádlování mám za sebou. Zatím je to jen takové oťukávání. Ani žádné nepříjemné okamžiky na moři v podobě větru, vln, nebo příšer se nekonají. Při pádlování kolem ostrovů se ze skalisek vynořují fantaskní tvary obličejů, ale i hlav zvířat. Párkrát jsem zahlédl i celá těla. Jak jsem později zjistil, je v tom háček, vidím je jen já. Cítím břišní svaly, jak protestují proti nezvyklému pohybu. Naproti tomu mě pomalu přestávají pobolívat záda. Jednak se každou volnou chvilku pokouším o strečing a zdá se že pohyb jim dělá dobře. To ještě netuším co mě čeká.

Další řádky píšu až po pár dnech. Mezi tím se stala spousta věcí. V neděli jsme dopádlovali k jedné vesnici na druhém konci ostrova. Z původně krátké pauzy se vyklubalo kotviště pro tento den, a to hlavně díky Robertově oslavě narozenin. Trochu jsme to přehnali s vínem a jakýmsi kvalitném rumem, což by nevadilo. Ale při návratu k lodím, které jsme měli zakotvené na velkých viklajících se kamenech mi uklouzly nohy a dal jsem si solidně na zadek. Ráno jsem toho litoval.

Pádlování s naraženou kostrčí a kocovinou není zrovna příjemné. Hned na začátek nás čeká přeplutí z Lipari na Salinu. Tiše trpím. Salinu míjíme také po jejím západním břehu, až k přístavu. Navštěvujeme přístav a místní restauraci. Brusketta a pivko za 13 eur není zrovna levná záležitost, ale za to velmi chutná. Začínám se cítit lépe, jen zadek pořád bolí. V zátoce kluci trénují záchranu na moři. S díky odmítám, nechci riskovat další úraz a raději fotím. Navečer míjíme zajímavý úkaz, jakési grotty ve skalách a k nim vedoucí schody až do moře. Je tady dost místních. Nakonec tady přespáváme, většinou na střechách těch garáží.

Úterý. Záda pořád cítím, ale pádluje se mi o poznání líp. Přejíždíme zpátky na Lipari. V městečku doplňujeme zásoby a plujeme dál. Pádlování mě konečně začíná bavit. Dnešní noc trávíme poblíž jakéhosi kamenolomu a světe div se, je tu otevřená taverna. Dávám si skromě dvě malá pivka a jdu k lodím, kde potkávám Petra. Po soumraku pozorujeme na obzoru sopku Stromboli a její lávový ohňostroj. Kluci se trochu picli a Viki přestává vydýchávat Ondrovy narážky. Víc mě štvou dotěrní komáři.

Středeční pádlování je opět po klidném moři. Slunce svítí jak o život. Zastavujeme ve městě Lipari. Je tu spousta hlučných lidí, za chvíli mi ten cirkus leze na nervy. Radši se jdeme s Mirkem podívat na památky. Cestou zpátky dokupujeme zásoby v místním marketu a zase na moře. Přejíždíme zpátky na Volcano a kempíme u auta. Máme spoustu času, a tak se jdeme mrknout na kráter. Upřímně, myslel jsem, že to bude větší terno. Na kopci fouká, je vedro a každou chvíli dýcháme sirovodík. To už jsem rovnou mohl zůstat u nás v polabské nížině u elektrárny, nebo u chemičky. Večer se domlouváme, jak se jednoduše dostaneme na Stromboli. Přepádlování už není reálné, máme málo času a ne každý by to dal. Nakonec se rozdělujeme. Skupina A pojede trajektem na Stromboli kde přespí a druhý den se vrátí. Skupina B si ještě jednou zapádluje kolem ostrova. Radši budu na kajaku na moři, než slézat nějakou sopku s vidinou pár gejzírů lávy.

Oblíbili jsme si jednu restauraci, spíš bar. Mají tam příjemný zvyk dávat k pivu nebo vínu různé dobroty, třeba nakládané olivy, mandle, něco mezi pizzou a foccaciou, nebo brambůrky. A to všechno v ceně nápojů, takže se nám neúmyslně postarali o večeři.

Čtvrteční ráno skupina A zahájila zmateným pobíháním kolem kajaků. Potřebovali nalodit jen nejnutnější věci a vyplout na Lipari, odkud jim jel trajekt na Stromboli. My jsme si v klidu vychutnali ještě několik hodin spánku. No, vychutnali. Protože kempíme poblíž nějaké chráněné louže, je tu dost komárů. Proto s Ujem spíme ve stanu, tedy jen v jeho vnitřku. Honza si dal k večeři do jídla zřejmě silnou porci česneku a ještě k ránu je ho slušně cítit. Ale je to rozhodně lepší než komáři. I tak jsem dost poštípaný z předešlých dnů. Mrchy jedny pisklavý. Po snídani v klídku balíme a pozorujeme obzor na východě, kde se houpají mraky. Ty se během dopoledne rozplývají a vypadá to na další slunečný den. Jako první den plujeme na jižní stranu ostrova a nakonec táboříme na té samé pláži jako minule. Tady nás čeká několik novinek. Neteče voda a rozbité šlapadlo je vytažené a uvázané na břehu. Naštěstí nás nikdo nevyhazuje, a tak užíváme pěkný den. Začínají být všední pláže s tmavým pískem, průzračné moře, palmy, opuncie, šum moře… Přistihuju se že pořád něco jím. Nejdřív oběd, potom šunku, salám, nějaké olivy, dojídám bagetu, Eda nabízí vasabi oříšky… Zapíjíme to vínem, většinou krabicovým. Tuhle noc nemáme oheň a ani mi to nevadí. Měsíc, i když už menší, pořád slušně svítí. Nemaje stan znovu me slušně štípou komáři.

Příští den máme před sebou návrat k autům, zhruba 15 km pádlování, možná o chlup víc. A světe div se dáváme to s prstem v nose. Moře je až moc klidné, žádné vlny, až to Petr nevydržel a vzývá Poseidóna aby mu vyrobil nějaké vlny. To jeho rouhání je do moře volající. Ještě si vzpomínám jeho pokus o vyplutí letos na Baltu. Před přístavem potkáváme známý kajak a v něm Míra na vyjížďce. Společně kotvíme a po vytažení lodí jdeme do naší oblíbené hospůdky. Po občerstvení kupuju nějaké drobnosti domů.