Šněžka

Po delší pauze mi vychází termín a znovu se vydávám na zimní putování. Ani tentokrát dopředu nevíme, kam to bude. Jen zaslechnu cosi o potřebě sněžnic. Takže zase do hor. Předpověď počasí slibuje třeskuté mrazy, vypadá to na zkoušku jak vybavení, fyzičky tak i morálky.

Čtvrteční odjezd nestíhám, jedu v pátek ráno. Už vím kam, do Pece pod Sněžkou. V autobuse se náhodou potkáváme s Vendou, jedoucím na stejnou akci. Výstup po sjezdovce prověřuje náš dech v mrazivém počasí. Kluky potkáváme před chatou, kde nocovali. Podle jejich výrazů přestávám litovat pozdního příjezdu. Večírek se jim, zdá se, vydařil. S plnou polní pokračujeme dál přes Liščí horu na Výrovku. Mráz mi při dýchání nedělá dobře, snad si zvyknu. Čekáme na opozdilce, co se zdrželi u kiosku Na rozcestí. Nedočkáváme se jich, už za tmy pokračujeme k dnešnímu cíli, Luční boudě. Máme tady přespat, ale po zjištění ceny ubytování, byť jen ve spacácích ve společné místnosti, máme sto chutí to obrátit a jít zpátky na Výrovku. Ani pivo nám tu nechutná. Po příchodu si vedoucí expedice vyslechne pár nelichotivých poznámek, ale nakonec zůstáváme. Celkem za střízliva si jdeme lehnout. Ráno snídaně v ceně, moc se nezdržujeme a vlečeme se na Sněžku. S velkým báglem na zádech to jde ztuha. Ale jsme nahoře, fičí tady a je pěkná kosa. Naštěstí svítí slunce, je krásně vidět do dálky. Moc se tu nezdržujeme, nazouváme konečně sněžnice a pod lanovkou sestupujeme do údolí. Říkám si, příště vezmu sebou místo sněžnic terénní běžky, takzvané Backcountry. Bude se mi pohybovat líp jak do kopce, tak z kopce. Zastavujeme v Růžohorkách a to se nám stává osudným. Tak se nám v Děčínské boudě líbí, že v přístřešku, který je součástí hospody, přespáváme. Kluci si dokonce na dobrou noc dávají venkovní horkou lázeň.

Ráno mi není moc do skoku, ale horský vzduch to spravuje. Před námi je už jen návštěva Portášových bud s divným číšníkem. Nechápu, jak kluci můžou v tý kose, co je venku, lemtat pivo. Po občerstvení nás čeká už jen sestup po sjezdovce do Úpy na autobus.