Gargano

Pádlování na Garganu jsem nijak neplánoval. Našel jsem jarní akci na Ondrových stránkách a po přečtení několika článků na webu se zdálo, že je to zajímavý kousek světa. Jarní termín mezi dvěma státními svátky byl ideální, jen čtyři dny dovolené. Taky bych rád vyzkoušel na moři svou novou loď. Takže volba byla jasná, jede se. Dokupuju vybavení a proviant a den před odjezdem balím. Večer jsou čarodějnice, přespávám u kamaráda a tam zjišťuju že nemám pouzdro na brýle a kartáček. Ricco mi potřebnou výbavu doplňuje. V pátek ráno nakládáme kajak na mé vozítko a jedeme na místo setkání s ostatníma. Za drobného deště překládáme loď a jedeme do Itálie. Po cestě, hned za Prahou se ocitáme v koloně. Po cestě se seznamuju s novými kamarády. Cesta je to daleká, do Gargána je to z Prahy kolem 1600 km. K moři přijíždíme hodně po půlnoci. Na pláži, jak zjišťujeme, jsou samé odpadky. Připadám si, jako bychom spali na smetišti. Počasí vypadá že může pršet, pokouším se postavit svůj fungl nový stan. Na tvrdé udusané půdě zapichovat stanové kolíky jde pěkně ztuha. Nakonec stan, byť nevypnutý stojí. Po probuzení fouká, je to na mikinu. První balení do lodi, kupodivu se mi tam všechno vejde a zbývá i trocha volného místa. Naše flotila má dva debly, jeden singl plasťák, Odrovu a mou loď stejné značky Reval Mini. Debly, zvlášť naložené jsou dost těžké. Ještě že je nás na přenášení víc. Vyplouváme na moře. Už prvních pár upádlovaných kilometrů dává tušit, že tahle akce bude hodně na pohodu. Rekreačním tempem se kocháme krajinou, moře je celkem klidné, i tak Veronika s deblem je čím dál víc pozadu. Na posledních pár kilometrů mi Ondra dává vlečnou šňůru se slovy: "zatrénuj si na 106" a tak navazuju debl a vleču ho přes zátoku do našeho druhého nocležiště. Tady je odpadků už méně, pláž je zřejmě srovnaná buldozerem. I tak Ondra nachází chcíplého psa.

Další den mění Veronika debl za singl. Na oběd kotvíme u městečka Peschici. Kostelní zvony zvoní, Italové jdou do kostela. Dáváme Pizzu a uno litro bianco. Domorodci jsou vyfintění, Italky zmalované téměř jako hampejznice. Jejich chůze po kočičích hlavách na vysokých podpadcích zaručuje zábavu :) Mírným tempem doplouváme na další pláž, tentokrát u strážní věže. Ta je bohužel za zamčenou bránou. Rozděláváme oheň, jsou tu komáři a naplavený bordel. Někde za náma je slyšet bagr. Úklid pláže po Italsku spočívá v nalezení nebo vyhloubení jámy a navezení naplaveného bordelu do ní. Potom se pláž srovná radlicí a turisté mohou přijít na krásně upravenou, romantickou pláž. Navečer se lehce opíjíme. Hanka před komáry prchla do mého stanu, naštěstí v něm zbylo místo i pro mě.

Jestli jsme minulé dny pádlovali relaxačním tempem, dnes jsme naše lodě sotva opláchli v moři. Začíná být pařák. U polorozpadlé strážní věže stavíme na oběd. Odpoledne se zvedá vítr, takže zůstáváme. Jdou se na nás podívat kozy se zvony na krku. Vařím jídlo, odněkud přiběhnou somrující psi. Jak tak pobíhám po pláži, spaluju si lýtka, nárty a nos. S Ondrou a Hankou jdeme vyzkoušet otevřený bar. Dáváme pivko a uno litro bianco. V tom vedru spím od 5 hodin až do večera. Trochu se najím a jdu si znovu lehnout. Cítím se takový malátný, asi mám úžeh.

V úterý zažíváme na moři pár vlnek, asi tak metrových. Pěkně s kajakem pohupují. Spíme před Vieste, na pláži před kempem. Kamarádi se jdou podívat do města, představa výletu v největším vedru mě neláká a tak zůstávám v tábořišti. Občas něco sním, procházím se, mažu si spáleniny, relaxuju. Je vedro. Za několik hodin přicházejí s tím, že do města nedošli, zlákala je restaurace u kostela po cestě.

Středeční ráno začíná Ondrovým budíčkem hodně brzo, prý abychom alespoň něco upádlovali. Obloha opět slibuje slibuje výpek na slunci. Na moři je zase pár hravých vlnek. Ale hlavně vysmýčíme několik opravdu zajímavých jeskyní a průlavů mezi skálami. Je v nich sympatický chládek, nejradši bych tam zůstal. Na polední pauzu jsme zastavili na pláži u luxusnějšího kempu. Dochází nám voda, proto se Radůz vydává na pátrací výpravu. Kemp je bohužel zavřený. Snažím se být ve stínu, mám slušně spálené hřbety rukou a nos. Po dalším krátkém pádlování kotvíme u luxusního hotelu s kamínkovou pláží. Nabíráme vodu a po krátké poradě opět vyplouváme na moře. Jako vždy nasedám jako poslední, tady je to trochu adrenalin. Pláž je příkřejší a vlny trochu vyšší. Po dalších několika upádlovaných kilometrech nacházíme úžasnou kamínkovou pláž a ještě ke všemu opuštěnou. Není tu žádný kemp, jen pár turistů, kteří po chvíli zevlování odchází. Kamínky jsou úžasné, konečně nemáme všude písek. Hecli jsme se, dneska máme "neskutečných" 17 kilometrů po moři. v Noci u mě začíná kašlík a rýmička. V noci nás navštívila liška a roztrhala taštu na odpad.

Od rozednění je hic jak sviňa. Doplouváme k městečku Mattinata. Po odpočinku, obědu a koupání jdeme s Ondrou do města zjistit jak se dostaneme zpátky k autu. Je slyšet návrhy půjčit si mopeda, nebo zjistit jak jedou autobusy, případně trajekt. Ve městě je ještě větší hic než na pláži. Pizzerie zavřené, většinou otvírají až kolem šesté hodiny. Ondra zjištuje jen nějaký autobus. Při zpáteční cestě nakupujeme v už otevřeném markeku. Na pláži děláme piknik z nakoupených surovin. Večer se část výpravy přesouvá do restaurace na pláži. Dneska spím pod širákem.

Nad pátečním ránem Ondra odchází s vizí přesunu k autu. My ostatní pádlujeme kolem skal směrem k městu Manfredonia. Během plavby se lehce zvedá vítr, proto radši obracíme k návratu. Kolem poledního navštěnujeme pizzerii, dávám si pivko a předkrm s plody moře. Jím poprvé krevety, jsou chutné. Večer, po příjezdu Ondry, při nakládání lodí, jde kolem mladá italka a na mě s Radůzem že Ciao. Tím dost překvapila, dva vousáči po týdnu na moři jsou asi v Itálii na roztrhání :) Znovu spíme pod širákem na pláži. Ten večer je od přístavu slyšet povyk mládeže, z druhé strany duní jakási diskotéka. Vypadá to, že sezóna začíná, už abysme odsud vypadli.

Ráno brzy vstáváme, něco pojíme a už nasedáme do auta. Čeká nás dlouhá cesta do Čech. Tentokrát s námi Ondra jede přes Brno. Do Prahy přijíždíme kolem jedné hodiny ranní, a to do Dejvic. Nechci se kodrcat nočním MHD na druhou stranu Prahy, proto rád beru nabídku k přespání u Hanky.