Přírodní impregnace

Potřeboval jsem naimpregnovat svou maskáčovou bundu, co jsem narychlo koupil před jedním čundrem. Je to lehká, jednoduchá, bavlněná bunda střihu BDU. Po vyprání na ní stačilo cáknout pár kapek, a ty se bez pobízení hned vpily mezi vlákna tkaniny. Nastalo tedy hledání na internetu, co za přípravek použít. Do té doby jsem měl mlhavou představu o čemsi ve spreji, co se nastříká na látku a je hotovo. To se mi nechtělo, co po vystříkání s obalem. Je to sice pohodlné, ale neekologické. Když chodím do lesa, nechci zbytečně vytvářet odpady, byť ve městě. Taky cena není úplně nízká, a tak se poohlížím po tradičních metodách. V dětství jsem slýchával o impregnačních lázních na stany, co se míchaly v kádích, nebo neckách. Co si vzpomínám, při takových alchymistických rituálech hrozilo zdrcnutí tkaniny, pravděpodobně způsobeném vyvařováním. To jsem nechtěl riskovat. Před časem jsem náhodou objevil blog Lesní želvy. Autorku neznám, ale píše čtivě a pár zajímavých informací jsem se od ní dozvěděl. V tomhle případě o impregnaci klasickými prostředky. To musím vyzkoušet , říkám si. Má bunda už něco pamatuje, když se impregnace nepovede, žádná velká tragédie to nebude. Vypisuji suroviny a shodou okolností všechny mám doma, hurá. Jedlou sodu mám v kuchyni, kamenec jsem našel v koupelně, mimochodem je to přírodní deodorant a pomáhá při lehkých oděrkách, nebo říznutích zastavovat krvácení. Dále potřebuji ocet a mýdlo s jelenem. Jde se na věc.

Strouhám kamenec a odhaduji jeho váhu, míchám ho se sodou a obojí sypu do kýble na vytírání. Nastává chvíle pro chemika. Liji ocet do smíchaného prášku, z rychlé reakce se tvoří pěna, dost to šumí. Po vyblbnutí roztok ředím teplou vodou a dávám máchat bundu. S činnostmi, jako je máchání, praní, nebo žehlení nemám skoro žádné zkušenosti, proto improvizuji. Beru násadu od mopu, několikrát textil v kýblu míchám aby se lázeň dostala pokud možno všude. Nechávám chvíli odstát. Gumové rukavice nenacházím, při vyndavání bundy si pomáhám zase bidlem. Lehce ždímu, ale opravdu lehce. Do už prázdného kýble dávám nastrouhané mýdlo a teplou vodu. Chvíli míchám a po rozpuštění všeho mýdla znovu máčím maskáč. Zase s textilií chvíli kvrdlám a nechávám odstát. Po nějaké době lehce ždímu a proplachuji v čisté vodě, tuším že ve dvou dávkách. Výsledkem je, že bunda odkapává ve sprchovém koutě, potom jí nechávám doschnout v pokoji a druhý den odpoledne testuji nepromokavost. Beru kelímek od jogurtu, přehnu přes něj látku, vytvořím malý důlek a do něj liji vodu z vodovodu. Ani po hodině není v kelímku jediná kapka. Tkanina sice po té době nasála vodu, ale nepropustila jí. Myslím, že malý deštík by zvládla. Při první příležitosti to otestuji. A opravdu, bunda má nezaměnitelnou vůni.