Rychleby

Začátkem července, o víkendu a navazujícím pondělním volnu jsme si s klukama vzali ještě dva dny dovolené a vypadli do Rychlebských hor na čundr. Počasí slibovalo pekelný hic, snad se na horách trochu ochladíme. Balení batohu jsem jako tradičně nechal na poslední chvíli. Doufal jsem že nezmokneme, krycí plachta nad hamaku zůstala doma. Nafukovací karimatku jsem vyměnil za letitou pěnovku z marketu. Vařič zůstal u XPOOa, takže co se týká vybavení, šel jsem nalehko. Zato se zásobama vody jsem nešetřil, do báglu zamířily dvě PETky, každá 1,5 litru. Taky jídla jsem vzal víc než obvykle. Předpokládal jsem nedostatek hospod, zvlášť těch kde se vaří.

Večer před odjezdem narychlo kuchtím buřtguláš, kupuju klobásy, dokonce v BIO kvalitě, míchám ovesné vločky oříšky a rozinky. K tomu pár konzerv, cibule, česnek, nějaké koření, trocha oleje a cukr. Na pátek mám půl dne dovolené, se vstáváním nemusím pospíchat. Stejně se budím ze setrvačnosti kolem sedmé. Jdu ještě do auta pro obnošené pohorky. V bytě se rozhoduju, botky pro tentokrát přeci jen zůstanou doma. Místo toho mi snad poslouží staré rozšmajdané běžecké boty a sandály. V práci zjišťuju zásadní nedostatek – nemám záchodový papír. Průšvih je napraven z eráru.

Už čekám na Hlaváku u pokladen na kamaráda, kupuju lístky, ještě stíháme dokoupení zásob v marketu a nastupujeme do vlaku. Dokonce kořistíme sedadla. Jízda probíhá celkem klidně, konverzujeme o všem možném. Časem se přidává další parťák, Ujo. V Javorníku všichni tři vystupujeme na rozpálenou dlažbu. Naštěstí po pár krocích na nás mává vývěsní štít hospody. Bereme za vděk stínem slunečníku. Dokonce tu opékají vepřovinu. K večeru, už mírně veselí jdeme do kopců, najít si nocleh. Kus za hájovnou nalézáme pěkný plácek. Stavím hamaku, jen tak bez plachty. Rozděláváme malý ohýnek, akorát na opečení něčeho ze zásob. Celkem brzy jsme už zalezlí ve spacákách. Houpu se v síti, kousek od nás ševelí malý potůček, až jsem z toho usnul. Ráno je nádherně, v lese je stín a chládek, dokonce se můžeme umýt v potoce. Voda v něm je příjemně ledová. Konec romantiky, batohy jdu na záda a vyrážíme na Borůvkovou horu. Vybírám pro první den jako obuv sandále. Ze začátku jdeme po nenáviděném asfaltu se sílícím sluncem v zádech. Naštěstí to dlouho netrvá a začíná celkem příkrý výstup po lesní cestě. Na rozcestí s vyhlídkou objevuju na nártu klíště, akorát se snaží zakousnout. Jde ven, ještě preventivně místo potírám ajatinem a operace je u konce. Cesta jde kupodivu pořád do kopce. Jsme u rozhledny. Zjišťuju vybité baterky ve foťáku, a to jsem ho před akcí měl v nabíječce, klatě. Dáváme si pivko a limču. Kiosku šéfuje svérázný ukecaný chlapík. Ptám se na studánku, naznačuje že je vyschlá. Jdu se radši přesvědčit, bohužel má pravdu. U občerstvení celkem dlouho zevlujeme, není kam pospíchat. Na slunci je vedro. Odpoledne si líně dáváme batohy na záda pokračujeme po modré turistické směrem přes obec Travná. Při cestě před vesnicí by měla být studánka. Kus od rozcestí Letiště ztrácíme značku a jdeme do pr… Naštěstí Ujo rychle vymýšlí náhradní variantu, zpátky do kopce se nikomu nechce. Ta, světe div se funguje. Pramen Saletta nacházíme u kapličky, jeho voda je prý radioaktivní, ale chutná skvěle a je prvotřídně chladná. Chvíli u studánky odpočíváme, najednou k nám běží hejno děcek s pár dospělýma. Vypadají jak z nějaké sekty. Ve vesnici objevujeme hospodu naším směrem. Pár pivek a něco malého k snědku to jistí. Malou vadou na kráse je absence zahrádky. Ale dost nářků, bágly putují zpátky na záda a jdeme zase nahoru na hřeben. Cesta vede přes louku, podél staré úvozové cesty. Je to přímo ideální místo pro klíšťata. Mám dlouhé nohavice a na nohou tesnisky, snad to bude stačit. Cesta vede pořád do kopce. Nad zálesím je kaplička, kde zvědavý Jirka je do krve kousnut hovadem. U studánky Koníček potkáváme dvojici s batohama. Jdeme dál. Kempíme v lese, někde u Černého vrchu. S velkou opatrností rozděláváme malý ohýnek na opečení zbylých zásob. Snažíme se ujídat nejtěžší potraviny. Znovu spím v síti, tentokrát mám problém s uvázáním. Provázky se mi pořád povolují. Nakonec dělám na každé straně uzel navíc a je vyřešeno. Před zalezením do spacáku nalézám na boku zahryzlé klíště. Ještě není nafouklé, beru pinzetu, ale nechce se pustit, prevít. Pro lepší viditelnost mi Ujo přisvěcuje čelovkou. Nakonec se nasírám, beru klíšťáka mezi nehty a zbavuju se ho.

Ráno slibuje opět vedro. Snídáme, balíme a vydáváme se na cestu s vidinou suchého zákona po celý den. Ujo dostává geniální nápad, obejít Špičák po vrstevnici. Nikdo neprotestuje. Odpoledne přicházíme do Skorošic. Poslední kilometry jsou po asfaltu, nic pěkného. Nacházíme zvláštní stavbu se slunečníkem, vypadá jako kiosek, ale je zavřená. Mlsně slídíme kolem, až od naproti jakýsi strýc na nás volá, jestli nechceme pivko. To se ví že jo! :) Otvíráme podnik, za chvíli se k nám přidávají jak místní, tak squadra důchodkyň s mapou z knihovny. Ani se nám odtud nechce. Dokonce nám pan provozní nabízí nocleh v maringotce za kioskem. To by bylo levné vítězství, proto šlapeme dál do Žulové s představou přespání v některém lomu. Po cestě nacházíme hospodu, chvíli se zdržíme, ostatně, jak je na čundru zvykem, není kam spěchat. Na chvíli si odskočím na WC, po návratu koukám,u našeho stolu sedí jakási ženština. To jsou mi věci. Konverzujeme, tedy jestli po těch pivech v tom vedru a na lačno se tomu ještě dá říkat rozhovor. Zaznamenávám slova jako aura, energie,… zřejmě místní vědma, jak poznamenal Jirka. Ukazuje nám cestu k lomu Vaňek, dokonce tam jde s námi se slovy, že bydlí poblíž. Lom je úžasný, sice ne až tak křišťálová voda, ale je chladná tak akorát, koupání po celodenním výsmahu s batohem na zádech je úžasné. Byli jsme pravděpodobně trochu hlučnější, kempující rodinka naproti, zastoupená paní, nás šla umravnit. Ráno na probrání to jistí koupel, a už si to šineme zpátky do Žulové, bohužel po silnici. Je vedro. Po cestě ve Skorošicích v COOPu, kupujeme klobásy na večer. Na návsi v Žulové se necháváme zlákat hospůdkou. Dlouho nezevlujeme, Ujo zavelí k přesunu do jakéhosi rychlého občerstvení naproti. Něco malého do žaludku a už si to šlapeme zase do kopce. Stavíme na koupání v lomu Na rampě. Voda je tu o poznání čistší a taky studenější. Zjištuju puchýře na noze, naštěstí to není žádná tragédie. Jdeme dál, chvíli odpočíváme u hradu Kalkenštejn. Při cestě na Ripperův kámen doplňujeme vodu u Mariina pramene. Pramen je zahloubený v kamenném valu, kde je chládek, téměř zima. Stačí udělat pár kroků a máte přírodní klimatizaci. Turistická značka je zmateně značená, vede do nějakého zeleného, zarostlého, mokrého hnusu. Volím cestu po trailovém cyklo okruhu. Asi v půli kopce zjišťuju, že cesta vede jiným směrem než potřebuju. Obracím se a sprintuju zpátky, kde si stačím téměř vymknout kotník. Zbytek cesty je hodně do kopce, při výstupu se potím jak vrata od chlíva. Dnes spíme na Medvědím kameni. Je to rozcestí na hřebeni, s přístřeškem a ohništěm. Ideální na kempení. Trochu tu profukuje, ale to nám nevadí. Buduju hamaku přímo v přístřešku. Je tu ohniště i se dřevem, opékáme uzeniny, co jsme celý den tahali na zádech. Krátce po soumraku usínáme.

Ráno je opět vymydlená obloha. Po snídani a obvyklém balení věcí sestupujeme do civilizace, k jeskyním Na Pomezí. Batoh je skoro celý vyjedený, vody mám tak akorát na sestup, to znamená, že je příjemně lehký. Pokládám řečnickou otázku: Proč se vždycky taháme s těžkou bagáží do kopce, abychom po pár dnech s poloprázdným sestupovali? Opačně by to bylo o poznání příjemnější. Cesta je zase blbě značená a v jednom úseku se prodíráme skrz husté rostlinstvo, jako by tady ani turistická značka nebyla. Na parkovišti před jeskyní je vedro. Zjišťuju, že jsem tady už byl, kamarádi neodolají prohlídce. Po znovu shledání jdeme do obce Lipová-lázně. Na nádraží je otevřená hospoda, hurá. Dáváme zasloužené pivko a… přijíždí vlak. Rychle platíme a nasedáme. Na přestupu si záměrně necháváme ujet navazující spoj, nikdo domů nepospíchá, a tak nás zlákala nádražní hospoda, kde vaří. Dozvídáme se několik zásadních nedostatků: Točí Primátora, rozbilo se chlazení, tudíž pivo je teplé, na jídlo budeme čekat dlouho, neb výčepní je na všechno sám. Jdeme vedle přes ulici. Pivko je tady o poznání lepší, dostaneme něco k snědku a je tu sympatická mladá obsluha. A to je tak všechno :)