Vandr kolem Stvořidel

Po předčasně ukončeném posledním vandru jsem vyprovokoval další akci, jako náplast na předchozí putování. Při výběru cíle nás dost podstatně omezovala, teď už plánovaná, kratší doba. Honza bydlící v Brně se nějak netvářil na Labské pískovce, a proto jsme domluvili projít si Stvořidla. Ta se nachází u Sázavy, konkrétně mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou. Před pár lety jsem to s jinou partičkou jel na kánoích a podle mě je to jedno z nejhezčích míst na Sázavě. Řeka tam rychle teče přes malé kaskády, kolem jsou divoké břehy, jedním slovem romantika.

Po nepříjemných zkušenostech se špatným počasím na posledním vandru jsem nehodlal nechat nic na náhodě. Nejdůležitější inovací bylo pořízení kvalitního ponča a dobrých stanových kolíků. Taky jsem si sbalil nový spacák na vyzkoušení, ale to bylo jaksi navíc. Má drahá polovička totiž potřebovala nový spacák a tak bylo potřeba zainvestovat.

Přípravy proběhly bez větších komplikací, a tak jsem jel v pátek do zaměstnání už s batohem. Odpoledne na Hlavním nádraží byl úplný mumraj lidí. Ještě že jsem dorazil s předstihem a stačil si v pohodě koupit jízdenku. Dokonce nalézám ve vlaku místo k sezení, což bylo jen tak tak, jelikož se chvíli po mě přiřítila do kupé omladina, jak se později ukázalo z gymplu kdesi na Moravě. Cesta rychlíkem ubíhá celkem rychle a za nějakou dobu mě vítá Kolín, kde mají čekat kluci jedoucí z Mělníka. Jejich vlak má ale trochu zpoždění, nakonec to ale dobře dopadá a cpou se do už tak přeplněného vlaku. Vypadl jsem z kupé a solidárně si s kluky stoupnul na plac ke dveřím u záchoda, kde jsme úspěšně, i když nechtěně blokovali provoz.
Ve Světlé na nádraží doslova chcípnul pes. Vyhlížíme nejbližší hospůdku, ta je hned naproti nádraží a čekáme na posledního člena expedice jedoucího z Brna. Hospoda nic moc, hnusné pivo a žádné jídlo. Po zkompletování mužstva se vracíme zpátky na nádraží do posázavského pacifiku. Naším konečným cílem je zastávka Vilémovice. Vlak nás vyplivnul téměř v divočině a za soumraku. Kousek od zastávky je Sluneční zátoka. Kdo četl Foglara tak je doma. Zátoka byla hezká, ale měli jsme jiné potřeby, které nedokázala uspokojit. Proto následoval zrychlený přesun do obce Vilémovice. V místní, nejspíš vyhlášené hospůdce konečně naše zmučené žaludky dostaly svůj díl. Česnečku měli dobrou a steak s prapodivným názvem "Sedlo z mopeda" taky ušel. Docela jsme se rozseděli, ale byl nejvyšší čas zvednout kotvy.
Mezitím venku padla tma a tak přišly na řadu čelovky. Jako světlušky jsme kráčeli po jakési polní cestě, vedeni jen tu a tam se objevivší turistickou značkou. Tábor jsme rozbili někde mezi Vilémovem a Pavlovem. Nocleh byl jen tak na lehko ve spacáku na karimatce.

K ránu se mi zdálo, že začíná mrholit, všude bylo vlhko a docela zima. Tiše jsem zanadával, první noc a už mít vlhkej spacák je pruda. Občas člověka budí dobře mířená kapka z listů stromů. Přesto nikdo nespěchá se vstáváním do toho nečasu. Všude kolem nás je prvotřídní mlha. Nakonec jsme se přeci jen vykopali ze spacáků a zjistili, že spíme hned vedle elektrického ohradníku a za ním se pasou nejen! krávy. Udělal jsem pár fotek a hurá na další cestu. V Pavlově jsme si udělali zastávku na pivko, tuším že Gambrinus 12^o a šlo se dál. Cesta ubíhá rychle, a co je nejdůležitější, mlha mizí a tu a tam se nesměle objevuje slunce.
Za obcí Benetice vyhlašujeme "gaučing". Plácli jsme se na posekanou louku, někteří z nás dosušovali navlhlé věci. Pohoda klíkek, relax. Dokonce se při té příležitosti seznámujeme s jedním vitálním staříkem, co tam seká poslední kus zamokřené louky motorovou kosou. Tady jsem se začal shánět po klobouku, neúspěšně. Zůstal v hostinci v Pavlově. Po odpočinku máme namířeno do Smrčné, kde se opět setkáme se Sázavou.
Ve Smrčné nebylo nic zajímavého, kromě vlakové zastávky a mostu přes řeku tam doslova chcípnul pes. Nedaří se mi přesvědčit spoluvandrovníky zamířit po modré na dnes už bývalou rozhlednu Melechov. Tak se ubírají naše další kroky po proudu podél levého břehu Sázavy místy zvanými Stvořidla. Slunce nám pěkně svítilo, řeka ševelila kolem kamenů a bylo krásně na světě. Za nějakou dobu nás vítá kemp s názvem, jak jinak Stvořidla. Neodolali jsme a vzali za vděk místním kioskem. U něj nás otravuje jeden rádoby tremp a chce s náma hrát karty o peníze. Ubožák.
Po nezbytném občerstvení se valíme dál po červené, až k rozcestí Nemocnice v Háji a odtamtud zpátky k řece do Sluneční zátoky. Tam dorážíme ještě když na ostroh svítí příjemné večerní sluníčko. S Honzou si zezačátku hrajeme s myšlenkou na koupání, leč strmé bahnité břehy, většinou porostlé kopřivama a jiným bejlím, nás nakonec odrazují. Chlapci rozbili tábořiště vzadu u stromů, mně se opodál zamlouvají dva vhodně od sebe rostlé smrčky, mezi kterými bylo možné pohodlně napnout hamaku i s přístřeškem. Jsme docela znavení (asi už stárneme) a tak se večer nekonal ani oheň. Místo něj se instalujeme do spacáků.

K ránu se udělala docela zima, a tak jsem byl nucený dokonce zapnout zip na spacáku. Potom už mi bylo hej. To se nedalo říct o druhém Honzovi, ten se chudák zimou moc nevyspal. Ráno po zabalení věcí a posilnění z našich skromných zásob se valíme do Ledče nad Sázavou. Cesta vede už jenom po asfaltu, naštěstí není dlouhá a za chvíli střechy městečka. Hladoví jsme se vecpali do restaurace na náměstí a těšili se na oběd. Číšnice nám ale oznamuje, že se kuchař opil a nepřišel do práce, ale ať nezoufáme, nějaká holčina co normálně pomáhá v kuchyni, se pokusí uvařit. Ze začátku se dala v našich očích číst obava, ale ta se při pohledu na poctivé porce v mžiku vytratila.
Po nezbytném fotu na náměstí se suneme k nádraží. Po cestě stihneme ještě neplánovanou zastávku v jedné pivnici za mostem, co se nám připletla do cesty. Vevnitř je celkem útulně, ale potřebujeme na vlak. Když se před námi objevilo nádraží a nastartovaný vlak, vybičovalo nás to ke krátkému sprintu, naštěstí úspěšnému. Za jízdy se dohadujeme o dalším putování. Polovina výpravy se chtěla přesunout až do Světlé, ale s Ujem se nenecháváme zvyklat a velíme k výstupu opět ve Smrčné.
Odtamtud následuje pohodové putování proti proudu, dokonce s jednou zastávkou u jezu na koupání. Jen si pozdě všímáme malého davu na protějším břehu u nějakého občerstvení, a tak máme diváky, v hlavních rolích hraje pár nahých trempů. Ve Světlé nezbylo než projít celé město, což nás svedlo na pivko do restaurace nad místním kinem. Odtud na nádraží už to není daleko, a i cestou vlakem k domovu se nic co by stálo za zmínku nepřihodilo.
Myslím, že se vandr vydařil, jenom byl zase hodně krátký, přece jen den, dva navíc by mu jen prospěly. Hlavně že člověk alespoň na chvíli vypadnul od počítače :-)