Bornholm

Na tenhle Dánský ostrov mezi Polskem a Švédskem jsem se dost těšil. Severní kraje mám radši než lidmi přeplněné středomoří. Nakonec se vše podařilo a s Vikingtourem jedeme postarší dodávkou přes Rujánu, trajektem do ostrovního přístavu Røne. Cestu nám zpříjemňuje hlas jakéhosi prý známého moraváka, kterému téměř nerozumím. Od něj valíme přes ostrov na protější stranu, kde jsme ubytovaní v kempu u městečka Gudhjem. Pobyt v kempu je pro mě neskutečným komfortem. Záchody, teplá voda ve sprchách, k dispozici dva velké stany, každý pro čtyři lidi. V nich je lednička, nádobí, plynová plotýnka na vaření, neskutečné. Za to moře nás přivítalo větrem, deštěm a vlnami. Poflakujeme se po přístavu, místní oblizují zmrzlinu a vypadá to, jako by jim počasí nevadilo. Cyklisti jsou v pohodě, jen si přibalí pláštěnku a frčí. U nás kajakářů je to složitější. Nejdřív se potřebujeme dostat bezpečně na moře. V takových vlnách je to dost o hubu. A nikde krytá zátoka, jen pár kilometrů od nás se krčí malá marina. Tak snad tam. Při obhlídce Pepa zjišťuje, že spuštění lodě v přístavu je zpoplatněné. Tak snad to neplatí pro kajaky.

Nepřestává foukat, podle předpovědi má vítr vydržet minimálně do poloviny týdne. Ale má změnit směr. To by se nám mohlo hodit. V mezidobí přestává pršet, ba se přímo dělá hezky, ale nepřestává fičet. Ostatní tady mají kola a využívají toho. Rozhoduju se na poslední chvíli k pěšímu výletu na severní mys ostrova. Vycházím až odpoledne, ale co. Cesta pro pěší zezačátku vede těsně kolem pobřeží, pod stromy je příjemný chládek, ani tady moc nefouká. Ze skal nad mořem jsou bezva výhledy, ale začínají mě prudit rodinky s dětmi. Je jich tu na můj vkus až dost. Pokračuju dál, začíná se dělat hic. Na jedné pláži svačím, ale na zevlování nemám čas, jestli chci dojít až na severní cíp Bornholmu. Jdu, jdu a jdu. Cesta se stává nekonečnou. Poslední kilometry jsou po asfaltu, což nesnáším. Před majákem k překvapení potkávám naše cyklisty. Je tu i cedule s údaji o síle větru (12 km/s) a teplotě vody (16 °C). Vlny jsou tady výživné, opravdová seakajakářská výzva. Už jsem dost uchozený a to mě ještě čeká cesta zpátky. V přístavu objevuju fastfood Allinge Havnegrill, konečně. Neodolám, hamburger a pivko mi spravují náladu. Asi na tom nejsem tak špatně, to jejich pivo do mě neteče. Po načerpání energie pokračuju v cestě. Někde kolem města Tejn mě dohání deštík. Divné město, nikde otevřená restaurace. Beru za vděk alespoň autobusovou zastávkou a hraju si s myšlenkou návratu busem. Jejich jízdní řády v podobě QR kódů mi čtečka od Seznamu odmítá načíst. No nic, počkám, až se vyprší a budu pokračovat po svých. Do kempu přicházím chvíli před soumrakem a unavený. Jdu si brzo lehnout. Bylo mi divné, že jsem chodil, a ne pomalu větší část dne. Při zadání trasy doma do počítače mi z toho vylezlo přes 40 kilometrů. Tak asi proto :-).

Plujeme na hráškové ostrovy, bohužel parníkem. Cestou to s lodí slušně hází, tak si to užíváme alespoň takhle. Na ostrovech je to 100% turismus. Klopýtáme po čemsi rozbořeném, občas vidíme stará děla, nesmí chybět maják a stánek se zmrzlinou. Odpoledne zase zpátky. Máme hlad, jdeme v přístavu vyzkoušet rybí bufet. Za 130 DK na osobu tu můžeme sníst, kolik chceme. A je to výborné. Příjemný výlet na zabití dalšího větrného dne.

Vítr se stáčí, neváháme a necháváme se cyklistama odvézt na nižní část ostrova, pod město Snogebæk, s tím, že dopádlujeme až do kempu. Pokouším se pádlovat až na jižní mys, ale jak se dostanu ze zátoky, dostávám facku v podobě vln a nepříjemného větru. Nic v čem bych chtěl strávit několik dalších kilometrů. Obracím a po čase dojíždím kamarády. Občas piknikujeme na plážích. U jednoho zastavení začínám oceňovat suché kalhoty. Dají se jednoduše svléknout, člověk si lehne na deku a může se slunit. To u neoprenu, co má Pepa jde o poznání hůř. Zdá se mi, že pádlujeme dost pomalu. Když kotvíme ve Svaneke, máme tam vychytaný fish and chips, je půl dne za námi. A to nás čeká trocha větříku a vlnek proti nám, celou cestu až do kempu. Časově mi to vychází, že budeme v kempu, když to dobře dopadne kolem osmé večerní. Ještě že je tady dlouho světlo. Svým odhadem nechci znervózňovat kamarády, zvlášť když jsou ověšeni nejmodernější elektronikou. Ploužíme se na lodích dál, Pepa s Irinou dávají zátoky vesměs „na komoru“, tudíž nejkratší cestou. Nejkratší ovšem mnohdy neznamená nejlepší. Na moři, kde pádler není krytý břehem, většinou víc fouká a to dost zdržuje postup. Vlastně o nic nejde, jen si déle počkám. Na poslední přestávku vybíráme jedno bezva místo, které jsme objevili na naší první plavbě z kempu. Jak slunce putuje k obzoru, začíná zima. Ještě že jsem vzal vařič. Teplé sousto dělá tělu dobře, stejně tak hlt Pepova čerta. Mysl je klidná, odtud do kempu cestu známe. Jediná nepříjemnost na zbytku cesty je pádlování přímo proti zapadajícímu slunci. Člověk před sebou skoro nic nevidí, kšilt vám nepomůže, prže slunce je těsně nad obzorem, je to na pikaču. Ideální na zánět spojivek. Tmavé brýle jsem si samozřejmě nechal v kempu. Dopluli jsme v pořádku, severní moře mě nepřestávají fascinovat.

Jeden den si půjčuju od Jany kolo a zkouším na něm projet ostrov. Ocitám se na největším severském hradu. Bylo by to fajn, ale je tady na mě moc lidí. Ujíždím dál. Vnitrozemí mi připomíná naši krajinu, pole, louky, sem tam lesík, jen ty občasné výhledy na moře nemáme. Ještě stíhám vodopády a potom už jen sjezd do Gudhjemu. Nezdá se to, ale i tady jsou kopečky. Sice nejvyšší hora má jen něco málo přes 160 metrů, ale nepočítal jsem, že budu při cestě přes vnitrozemí muset řadit na lehčí převody.

Ostrov mě zaujal, nakonec jsem rád, že jsme jen nepádlovali. Co jsme zjistili, Bornholm se dá pohodlně za tři dny objet na kole křížem krážem. Ve vnitrozemském lesíku si budete připadat jako někde ve středních Čechách. S pádlováním je to složitější. Pobřeží je dost obydlené, většinou ho tvoří skály s blbým přístupem. Často tu fouká a při absenci krytých zátok můžeme na místě skejsnut i několik dní. Chce to dobře plánovat a i tak může počasí překvapit. Taky nedokážu odhadnout, jak by se místní dívali na divoce tábořící skupinu seakayakářů.