Lužnice L.P. 2000

Den první

První tábořiště máme na levém břehu. Ze Suchdola jsme vypluli asi ve tři hodiny odpoledne ze 125 ř.km. Voda je čistá a je jí dost, aby se dalo jet. V korytě bylo několik spadlých kmenů, jeden z nich jsme překonávali tak, že jsem z háčku vystoupil přímo na strom, odlehčená loď najela na něj taky, potom přes bagáž vystoupil Kormidelník, loď jsme přetáhli, já jsem se přes bagáž dostal dopředu, a kdyby kormidelník odrazil jen o chviličku déle ani by mi nepodrazil nohy. Utábořili jsme se dost brzo, na vykoupání v nedaleké pískovně bylo dost času (opět krásně čistá voda a kromě nás jen pár rybářů). Bez těch dvou Kaiserů (rozuměj klíšťata) na lejtku by to bylo bez chyby - postřeh Kormidelníka. Teď je 19 hodin, po bouřce a prudkým lijáku drobně prší. Kormidelník se zmínil o tom že dneska jedl poprvé v životě opékaného buřta na způsob utopence poté, co nám ten deštík uhasil náš skromný ohýnek. Jsme ve stanech, naše áčko trochu provlhlo. Halíř spí. Ráno byl znaven z nějaké včerejší pijatiky a během cesty autem nám několikrát vyprávěl, že se nechce ženit. Kromě toho se už někdy u Brodů ptal kdy už tam budem. Druhé tábořiště na 108,8 ř.km. Včera jsme mohli plout ještě kousek dál, na místo kde by se po naplavených kládách líp vynášely lodě a bagáž.

Den druhý

Ráno je pod mrakem, slunce se objevilo teprve potom když jsme zabalili mokré stany. Ale u Pilaře už máme zase zataženo, zimu a začíná pršet. To už je na našich tělech vodáckej atombordel tj. triko, pláštěnka, záchranka a utažený tkaničky na teniskách. Až do Planý lituju že nemam s sebou neoprenovou výbavičku z kajaku - Kormidelník. Tam jsme odbočili podle plánu do Zlaté stoky. Hned na začátku jsme museli překonat jedno stavidlo a potom byl nácvik překonáváni mnoha mostků a lávek. Vody tam bylo na pádlování dost, na podplouvání někdy až moc. Stále podle plánu jsme měli ze Zlaté stoky odbočit do Železné stoky a tou se vrátit do Lužnice. Železná je zarostlá rákosím, vypadá spíš jako bažina. Pokračujeme ještě kousek dál a u jezu před Šiškovou stokou vytahujem lodě z vody. Vysíláme posádku druhé lodě na průzkum aby našli Lužnici. Je to zajímavá situace, s loděma na břehu nějaké stoky, zima, místama poprchává a my hledáme řeku která se nám ztratila. Málem bych zapomněl na komáry. Začínám mít dojem že je ty naše repelenty přitahují přímo magickou silou. Po příchodu průzkumníků putujeme s loděma a s bagáží severovýchodním směrem kolem kóty 422 m.n/m. po zelené turistické lesem. Ještě že je tak hnusný počasí a nepotkáváme žádné houbaře, asi by z toho měli šok, nebo by na nás zavolali chlapce v bílých pláštích a se sítí. (pozn. Kormidelník). Po pěšině dorážíme na rozvodí Staré a Nové řeky. Všichni máme ruce jako šimpanzi. Máme první servis, posádka druhé lodě prodřela loď jak ji vlekli lesem, nejspíš o šutr. Táboříme na 88 ř.km. Přestává pršet.

Den třetí

Ráno před vyplutím na starou řeku nám jezný říká že je málo vody a budeme mít potíže. Pustil by nám o kubík víc vody ale neměl z čeho. Ale i tak je Stará řeka krásná, dokonce začalo svítit slunce! Písčité dno, z něhož tu a tam vyčnívají kmeny a větve padlých stromů. Horší jsou stromy co leží napříč řeky, buď těsně nad hladinou, nebo pod ní. Halíř poznamenal že kdyby tady jel se svou nastávající, tak by láska končila na třetím kmenu, tak nevim jak to myslel. Teď popíšu náš recept na překonávání kmenů. Ty nižší jsme přetahovali tak že posádka u něj přirazila, když to bylo možný, nebo na něj najela. Háček vystoupil, přetáhnul svou půlku lodě, kormidelník vyběhl po bagáži na kmen a přidržel kanoeu, háček přebobroval po báglech na špici, zadák přetáhnul zbytek kánoe přes kmen a rychle naskočil. Takhle by to mělo vypadat v ideálním případě, ale kmeny jsou kluzký, nikdo taky není dokonalej, takže jsme se nenudili. Ty kmeny co byly celý nad hladinou jsme se snažili podplouvat. Jediný problém tady byl když se háček vyhoupnul na kmen, tak se odlehčená špička zvedla a tím pádem jsme někdy šmirglovali kmeny límcem a vším co vyčnívalo z lodě. Přenášíme jenom jeden obrovský kmen. Vody opravdu není moc, často uvízneme na mělčině. Nad korunami stromů svítilo slunce, my plujeme v lesním zeleném pološeru. Koupal se jen Halíř při zdolávání nějaké větve a potom ještě Petr zahučel do vody i s mačetou. Dolní část Staré řeky má vody dost, ale stejně jako hořejšek je samý meandr a její koryto je hustě zarostlé vším možným, hlavně vrbama. V některých místech jsem měl pocit že už se dál těma větvičkama neprosekáme. Oblékáme si radši záchranky aby nás ta vegetace tolik nepoškrábala a děláme jedině dobře.
Vplouváme na rybník Rožmberk. Ještě v první čtvrtině je dost mělký, děláme krátkou přestávku. Vody tam je po kolena. Přenášíme hráz postavenou Jakubem Krčínem a pokračujeme dál mělkým špinavým tekoucím potokem. Jez Tájek přenášíme, kamenitý stupeň jede kormidelník v singlu.

Den čtvrtý

Středa ráno. Drobně prší, zatím jsou všichni ve stanech, jen Petr říká cosi o vstávání, balení a odjezdu. Vyrážíme kolem jedenácté hodiny opět v pláštěnkách, záchrankách a jiných nepromokavých věcech. Do Veselí jsme dorazili po třetí hodině, s Halířem doplňujeme zásoby v místním supermarketu. Hezká prodavačka v zelenině. Zapomněli jsme koupit film do foťáku a pohledy. Spěchali jsme totiž ke klukům co hlídali lodě, protože od místních povalečů jsme nemohli čekat nic dobrého. Po našem návratu Kormidelník prohlásil že mu byla zima, tak si dal pořádný hlt Honzy Procházky (poslední) a nepozoroval žádné zlepšení.
Silniční most ve Veselí je tak nízko, že bychom ho museli přenášet, proto měníme směr a kanálem Degárka míříme do Nežárky. Končíme na 62 ř.km., na ostrově u Špačkova mlýna, hlídaného několika psy. V noci mi už je docela zima. Je znát, že každý večer začne pršet nejpozději při večeři a ráno balíme mokrý stan. I spacák už nasákl dost vody.

Den pátý

Vyplouváme zase před polednem, občas narážíme na mělčinu a musíme z lodě. Přestože Lužnice docela teče, jeli jsme do Plané pěkný volej. Na jezu jsme přehodnotili situaci. Konečně jsme poznali jak vypadá slunce a začalo být docela teplo. Taky nás zlákal kiosek u koupaliště, Oblečení a spacák se suší na trávě, dal jsem si malé pivo a minerálku, kluci jen pivo ale dali jich víc. Jako první chod byla klobása a potom pivní sýr s paprikou a cibulí. Bude šest hodin, dorazili jsme sem před čtvrtou, už sušíme i stan.
Stejně jako na jiných řekách jsou tady kachny, ale nikde jinde jsme neviděli tolik volavek jako tady. Dojeli nás vodáci, které jsme předjeli včera, když vytahovali lodě z vody na povoleném tábořišti, vybalovali volejbalové míče, létající talíře a někteří z nich si nasazovali sluchátka walkmanů.
Zdá se že studené časy končí. Překonali jsme je díky pevné vůli, důkladné přípravě a dobré náladě. U ohňů nás zahřívali pánové Becher s Walkerem. Při vyplutí v neděli jsem nehctěl věřit vlastním očím. Do zádi naší lodi se vedle obvyklého kartonu minerálky vody nalodil i kartáč piva. Už ho kluci zvládli. Bohužel ne dost rychle. Nejmíň deset plechovek s náma prodělalo pěší túru ze Zlaté stoky.

Den šestý

Až do Tábora pádlujeme samý volej, většinu jezů přetahujeme. V minulých letech jsme nesjízdné jezy většinou přenášeli, letos přetahujeme co se dá. Až mi někdy připadá, že kormidelník tu svou laminátku už nechce. Rostou ztráty na materiálu. Hned ze začátku týdne se kormidelníkovi rozpadl sandál, takže jeho obuv do vody je vyzdobená provazem. Lepicí páska se neosvědčila, vydržela necelý den. Já jsem ještě před rozvodím ztratil svou čepici-kšiltovku, která mě doprovázela na Sázavě, Ohři, na Fargaraši a na několika vandrech. Nahradil jsem ji kapesníkem se čtyřmi uzly, ale není to ono. Na Staré řece jsme u bílé utrhli jedno oko na přenášení, o dva dny později povolilo i druhé. Poslední ztrátou byla karabina utopená na posledním jezu u Bejšova mlýna. Vzhledem k teplému počasí nevadí občasné vykoupání, například když kormidelníka zradila jeho chatrná obuv u Veselých mlýna v Táboře, nebo když Petr s Halířem pokoušeli štěstí na modré při sjíždění kamenitých peřejí v místě kde byl dříve jez Na papírně.

Den sedmý

Sobota ráno, zdá se že zase bude pálit sluníčko. Dnes chceme dorazit na soutok s Vltavou. Cesta ubíhá docela klidně, začínají narůstat voleje, takže každou chvíli děláme opalovačky. Protahujem své kosti akorát na jezech. Sobota večer - poslední tábořiště na pravém břehu, asi na 0,5 ř.km. Táboříme na vysokém ale poměrně úkém břehu mezi řekou a nějakou pískovnou, která není na mapě. Dohadujeme se jestli to není nějaké slepé rameno Vltavy. Jsou tady všude spousty mravenců.

Den osmý

Neděle. Po prohlídce jsme zjistili že to opravdu byla Vltava. Vyfotili jsme se na soutoku a pluli proti proudu Vltavy do Týna. Dnes jsme jeli s Halířem na kormidle a Kormidelník s Petrem hákovali vepředu. Všichni jsme se shodli na tom, že ten druhý z posádky neměl nic na práci, že vlastně celou dobu odpočíval. Stejně jako vloni jsme zakotvili v Týně u mostu, jenom tentokrát na protějším břehu. Petr vytáhl z loďáku láhev šampaňského, zátka odlétla daleko do řeky a obsah lahve se přelil do našich hrdel. Poté se Halíř s Kormidelníkem vydali na průzkum. S Petrem hlídáme lodě a vyhlížíme pana Lafka, který by měl přijet ve dvanáct hodin. Ve stejnou dobu by se měli dostavit i kluci z hospody.