Hřensko

Včera jsem dostal zprávu od kormidelníka, že už od rána chystá čundřík do Hřenska. Dost na poslední chvíli ale jedu. Berry, Marta, Ríša a kormidelník mě měli vyzvednout po osmé v Byšicích. Přijeli v sedm padesát. Neměl jsem sbaleno a snídani jsem taky nestíhal. Žigul nás odvezl na Mělník, tam si ostatní vzali bágly, rozloučili jsme se se žigulem a Ríša zajistil odvoz na nádraží. Řidič plus šest lidí s báglama ve škodě pick-up. Cesta vlakem proběhla klidně, teď čekáme na parník. Včera odpoledne jsem od Petra vyzvednul stan, domluvili jsme se s Kormidelníkem že se bude hodit na rozhánění mraků.

Parník je super, proti autobusu a vlaku že vůbec nedrncá. A dá se sedět venku. Mí noví kamarádi vybalili na palubě grilované kuře. Byla to moc hezká plavba. V Hřensku jsme se vydali proti proudu Kamenice, na lodičkách jsme zdolali Tichou i Divokou soutěsku. Vyzkoušel jsem výstup z lodě po provazovém žebříku s báglem na zádech. Nad Divokou jsme pokračovali po terasách. Povečeřeli jsme na Vysoké Lípě a teď se stáčíme na sever. Stihli jsme to před soumrakem.

Táboříme na místě bývalého hradu Šaunštejna. Trochu se podobá Drábským světničkám. Dostat až nahoru bágly a dřevo byla pěkná dřina, navíc nás nutila ke spěchu přicházející noc. Nikdo nevzal baterku. U ohně jsme střídmě povečeřeli. Kdybychom ve Vysoké Lípě nezašli na večeři asi by byl o buřty mnohem větší zájem. V noci mě budil rámus z vesnice. K naší smůle tam byl sraz motorkářů. A ten rámus vyluzovala nějaká hudební skupina, podle znalců to byl hard rock. Ale jinak nás nikdo nerušil. Hodinu po nás sice přišla na hrad další skupina, ale už by se sem nevešli. Chvíli po jejich odchodu se rozhořel nějaký oheň ve skalách na severovýchod od nás.

Ráno bylo krásné. V údolích pod námi se válela mlha a vycházející sluníčko jí prozařovalo. Hluboko pod námi, pod převisem u vchodu do hradního skalního masivu jsou vidět boty, lano a dolní polovina spacáku. Asi horolezci, ale na pozdrav Ahoj odpověděli Čau. Sestup z hradu proběhl hladce, už jsme si na žebříky zvykli.

Stezka nás vede skalami k Malé Právčické bráně. Jsme lehčí o snědené zásoby, jen Iveta má v báglu navíc lahev od mělnického, které včera celý den nosil Kormidelník. Na Mezní louce jsme si dali oběd a pokračujeme k Právčické bráně. Právčickou jsme minuli, sestupujeme do Hřenska abychom byli včas na lodi. V polovině cesty mezi Pravčickou a Hřenskem se lesní cesta napojuje na silnici. A je tady autobusová zastávka. Měníme plán, autobusem v 13:52 pojedeme rovnou do Děčína. Autobus nějak nejede tak znova zkoumáme jízdní řád. Ten náš autobus jezdí v neděli jen do 3. Září, proto zpět k původnímu plánu, pěšky do Hřenska a na loď.

V Děčíně nám málem ujel vlak. Zdržoval jsem já, protože jsem chtěl vědět jak se nejlíp dostanu do Boleslavi. V Ústí si každý sehnal něco k jídlu, já jediný jsem si vybral nádražní restauraci. Byla trochu hlučnější, ale tlačenku měli dobrou. Když jsem se později sešel s ostatními ve vlaku, divil se Kormidelník, že si nenesu nůž v zádech. A pořád ještě nevím jak pojedu do Boleslavi. Ptám se průvodčího. „Ve Všetatech vystoupit, jede to za deset minut.“ Naštěstí jsem mu nevěřil. Druhý průvodčí byl velmi ochotný, podíval se do jízdního řádu. Přestoupím na Mělníce. Ve Všetatech bych čekal přes hodinu.