Česká Sibiř
Pro letošní velikonoční vandr jsme se domluvili na cestě, co bude pokračováním letního čundru. Prostě to, co jsme loni nestihli. Honza pozval svého kamaráda a i Jirka vypadal do ještě týden před akcí nadějně. Nakonec jsme s Honzou do Střezimíře přijeli jen dva s tím, že Žerda nás dožene pozdě večer. V obci nebylo moc co k vidění, začínáme putování po žluté turistické. Je nádherné podvečerní počasí. Na rybníku, co míjíme, je ještě led. Ujo dostal nápad zavolat Špágrovi. Světe div se, vzal to. Nejspíš proto, že nemá Ujovo číslo uložené. A ještě se nechal ukecat, že se k nám v sobotu přidá. Já zase potřebuju předčasně odjet, tak alespoň doplní počty.
Přicházíme do Miličína, kde jsme si dopředu vyhlídli kiosek u parkoviště. Je to prvotřídní pajzl. Smrdí tady olej ze smažení a místní v té mrňavé místnosti vysedávají a klábosí. Nelíbí se mi tady, po pár pivkách mizíme si vybrat nocleh. Do lomu bychom sice neměli chodit, ale je tu celkem živo. Jdeme radši až na druhou stranu, kde se nám cesta pomalu ztrácí. Překonáváme navážku a jsme na cestě nad lomem. Šeří se, je to tady všechno vlhké. Nezbývá nám, než jít dál. Na křížení cest objevujeme smrkový lesík, kde je konečně sucho. Jsme sice u turistické značky, ale i tak rozbíjíme tábořiště. Malý ohýnek, opékání uzeniny, trocha ohnivé vody abychom nenastydli. Vyhlížíme Žerdu. Ten nás skutečně v pozdních večerních hodinách nalézá. První, čeho si na něm všímám, je jeho velký batoh. Dokonce z něj vytahuje stan, ve kterém bysme se vyspali všichni tři.
Ráno po sbalení přemlouvám kluky ke zdolání vrcholu Kalvárie. Když už jsme tady, mrkneme se na kapličku. Při zpáteční cestě si nenecháváme ujít Miličínského lva. Jestli někdo v tomhle kusu skály vidí šelmu, musí mít hodně bujnou fantazii. Jdeme dál po červené, kluci objevují v Oldřichovci u hlavní silnice penzion. Je čas oběda, zastavujeme se. Pokračujeme až do Ameriky, kde tušíme trampskou hospodu. No, ve skutečnosti je to vymazlený penzion. Objednáváme si jídlo a zelené pivko. Úžasné mají hajzlíky. Ještě se mi nestalo, abych močil do jalovce, či co to bylo v pisoáru za jehličinu. A u umyvadla froté osušky. Když jsme zaplatili a Žerda šel taky zkusit WC, z Honzou jsme zatoužili po zelené. Ale při objednávce dvakrát zelenou číšník začal točit to zelené pivo. Nedorozumění se rychle vysvětlilo, nakonec jsme se tomu všichni zasmáli. Dobrý lokál.
Docházíme do Votic, u místního Lidlu zevlíme na trávníku pod cedulí, prže Žera jde nakupovat. Jsme dost na ráně, ideální místo, aby nás sebrali policajti, což se neděje. V centru nás zaujal penzion u Modré Kočky. Chvilku jsme poseděli, dali nějaký ten žejdlík, Honza si neodpustil hamburger a už jsme zase na cestě. Ale nedošli jsme daleko, na hřišti, které míjíme, mají otevřenou hospodu. Neváháme a prověřujeme podnik. Nechce se nám odtud, ale zapadající slunce nás nakonec vyhání. Po cestě vyhlížíme nocležiště, ale nic se nám nelíbí. Jdeme pořád dál, až zase na křížení cest už toho máme plné zuby a kempíme.
Ráno se kluci nemohou vykopat ze spacáků. Rozdělávám ohýnek na ranní čaj, snídám a oni pořád chrní. Jdu si na kraj lesa zacvičit oblíbený čchi-kung. Postupně se sbíráme a pokračujeme do Kaliště. Tady se zastavil čas. Slepice pobíhají na návsi a na dvorech jsou zaparkované zemědělské stroje. V Občinách dáváme svačinovou pauzu. Je tu pěkný rozhled do kraje. Za chvíli pokračujeme dál do Stržence. Kluci objevují zkratku. Bezva, nemusíme po silnici. Ale ouha, je to hodně mokrá a rozježděná cesta. Překonáváme nástrahy a směřujeme do Ouběnic, kde máme v místní hospodě srážku se Špágrem, který už se řítí z vlaku. Začínám cítit nohy, dnešní asfaltové úseky v pohorkách nejsou nic pro mě. Zkracujeme si cestu po pastvinách. Jsme v obci, nacházíme hospodu a v ní Jirku. Tady se taky zastavil čas. Zakouřená stará neudržovaná špeluňka. A ještě starší hostinská. Ale moc hodná. Dala nám nejen pivo, ale i špagety, co měli k obědu, což domluvil Jirka. Skvělé! Odpoledne má začít pršet, rád bych stihnul dojít do Bystřice na vlak včas. To se nekoná, když vylézáme z hospody, akorát začíná poprchávat. Nic naplat vytahujeme ponča a pláštěnky. V Bystřici na náměstí vybíráme jednu z hospod. Pivko, něco malého k jídlu, je čas. Vlak mi jede za víc jak hodinu. Dost klukům závidím, chtějí dojít přes Konopiště až do Poříčí nad Sázavou. Co se dá dělat, rodič mi naplánoval práci na neděli. Kamarádi mě vyprovází na nádraží a po chvíli mizí v dáli. Mě nezbývá, než si počkat na vlak.