Česká sibiř
Pro letošní velikonoční vandr jsme se domluvili na cestě, co bude pokračováním letního čundru. Prostě to, co jsme loni nestihli. Honza pozval svého kamaráda a i Jirka vypadal do ještě týden před akcí nadějně. Nakonec jsme s Honzou do Střezimíře přijeli jen dva s tím, že Žerda nás dožene pozdě večer. V obci nebylo moc co k vidění, začínáme putování po žluté turistické.
Česká sibiř
Jedeme na Sibiř! Naštěstí jen do té České :-). Je to kousek za Prahou, ale v Olbramovicích je potřeba přestoupit. Jako už tradičně, při cestování vlakem vyprazdňujeme zásoby plechovkového piva. Po přistání v Sedlčanech máme za lubem svlažit hrdla v místním pivovaru Krčín.
Český ráj
S naším tradičním velikonočním vandrem jsme se přesunuli do Českého ráje. Jako skoro vždycky, nebylo na balení moc času, dal jsem do batohu jen to nejnutnější, co mi padlo pod ruku. Ale zase do nového batohu! Musím se pochlubit, mám 40 l Gemmu Marathon. Už jak jsem jí viděl v recenzi na Youtube cosi mi říkalo, že si jí pořídím.
Z Roztok do berouna
Minulý týden byl v pátek státní svátek, udělalo se hezké počasí a neodolatelně mě to táhlo z paneláku do přírody. Chci vyzkoušet Ujův zapůjčený bágl a taky mě láká přespat v podzimním lese. Jako obvykle se balím na poslední chvíli. Beru si jen to nejnutnější, spacák, krátkou nafukovačku, celtu a pončo. Přibaluju brašnu s foťákem, trochu jídla a lahev s vodou.
Podyjí
Kam na letošní letní čundr jsme se domluvili už brzy na jaře. Cíl byl tím pádem jasný, termín obstaral opět Michal a tak nic nebránilo odjezdu. Několik týdnů před cestou jsme s Honzou ladili trasu, zvažovali množství hospod po cestě, nocležiště, plánovali návštěvu Rakouska, atd. Všechno se nakonec podařilo, každý podle možností věděl, jak se dopraví do Šumné, kde se máme sejít.
Tichá Orlice
Je sobota odpoledne. Sedíme v Andrlově Chlumu, v turistické chatě Hvězda, nad Ústím nad Orlicí. Máme v sobě oběd a pivko. Jídlo je dobré, jen obsluha trochu vlažná, zvlášť mladší servírka vypadá, že se jí mysl toulá někde v oblacích. Slunce začíná, sice nesměle, o sobě dávat vědět. Po propršené noci a většině dne je to doslova balzám na duši. Ale zpátky na začátek.
Kokořínsko
Letošní tradiční letní vandr vypadal na malou účast, ale i přes vzrůstající omluvy kamarádů se nás sešlo sedm. Den před startem jsme řešili odjezd Mělnické skupiny. Nakonec to dopadlo tak, že vůbec poprvé jsme jeli na vandr autem, XPOO nás vzal až do Starých splavů. Po chvílích lehkých zmatků se setkáváme s ostatními. Společně usedáme v nedalekém motorestu na zahrádku.
Rychleby
Začátkem července, o víkendu a navazujícím pondělním volnu jsme si s klukama vzali ještě dva dny dovolené a vypadli do Rychlebských hor na čundr. Počasí slibovalo pekelný hic, snad se na horách trochu ochladíme. Balení batohu jsem jako tradičně nechal na poslední chvíli. Doufal jsem že nezmokneme, krycí plachta nad hamaku zůstala doma.
Údolím Doubravy a Železné hory
Jako už tradičně o Velikonocích jedeme na čundr. Ujo tentokrát vymyslel toulání údolím Doubravy a přes Železné hory. Na velké rozmýšlení co si vezmu, není zase moc času, k tomu jsem ve stěhování se do Prahy, a proto balím do batohu jen to nejnutnější, co najdu. Mých pár věcí se do padesáti litrového báglu od Gemmy pohodlně vejde. V Praze ještě nakupuji proviant a s vidinou spousty času mířím na Hlavák. Po cestě mi pár semaforů svítí červenou, ujíždí mi metro a rázem je to o fous.
Orlické hory
Na letošní švestkovou jsem málem nejel. Jednak Mandys měl rýmičku a kašlíček, sněžnice jsem sháněl doslova na poslední chvíli a ještě den před odjezdem byla v ohrožení má páteční dovolená. Při balení věcí, hlavně dvou spacáků mi přišlo, jako by se mi bágl od léta nějak smrsknul. Vzal jsem tedy jen to nejnutnější, na experimenty nebyl čas.
Javoří hory a Broumovské stěny
Přípravy na vandr jsou za námi, nakládám na Mělníku kamarády a jedeme do Prahy mým malým vozítkem. Na Hlaváku se potkáváme s XPOOem, kupujeme lístky a už si to šineme do Meziměstí. Pár přestupů a ve Starkoči se k nám přidávají Brňáci. Teď už je nás sedm. Kamarádi z Boleslavi přijedou až za dýl, hledáme a nacházíme hospodu. Má poznámka o otevřeném koupališti hned za rohem je nevyslyšena. Zjišťujeme že se spoluvandrovníky z Bulharska, Petrem a Svieti se nějak domluvíme, byť to nebude na velké řečnění.
Moravský kras
Letošní vandr sliboval velkou účast, dali jsme vědět víc jak desítce kamarádů a většina slíbila účast, což jsme nečekali. Jak se termín akce blížil, organizace se stávala náročnější, ale snad jsme to zvládli. Nakonec nás putuje celkem devět, to je zatím největší parta co chodíme. Dokonce s námi jede i žena! A se psem!
Beskydy
Velikonoční čundr se nám rozpadl doslova před očima, ale květnové svátky přímo lákaly k nápravě. Sice to nevypadalo na velkou účast, ale to nebyl problém. Hlavně že člověk vypadne z civilizace do přírody. Shodli jsme se na druhém termínu od středy do soboty nebo neděle. Trochu jsem šťouchnul do Uja, že by to chtělo něco netradičního, kam se jen tak nepodíváme. A chlapec šikovnej vymyslel Beskydy. A jelo se.
Úštěk
Tahle akce by se taky mohla jmenovat 24 hodinovka Kokořínskem. Letošní velikonoční vandřík se nám rozpadl. Do poslední chvíle nebylo jisté, jestli Ujo kvůli jakési viróze pojede, Jarda z neznámých důvodů stávkoval, ostatním byla zima. Měl jsem od pátku sbalené věci, a když bylo venku tak krásně zima a větrno, proč sedět ve vyhřátém v bytě. Narychlo mě napadnul náhradní plán vyrazit někam poblíž. Úštěk se zdála dobrá volba.
Švestková po Jeseníkách
Ještě týden před akcí jsem si nebyl jistý, jestli na vandr pojedu. Nemaje zimní spacák, nerad bych riskoval omrznutí. Mandys mě ale zachránil, a tak bylo rozhodnuto, jedu! Na pátek mi nezbylo nic jiného, než si nahlásit dovolenou a zabalit své saky-paky.
Berounské lomy
V pátek kolem poledního první z nás dopajdali na Mělnické vlakové nádraží, odkud měl za chvíli jet přímý vlak do Prahy. Počasí k nám bylo přívětivé, možná až moc. Vedro je to správné slovo, a tak jsme se ještě cestou na nádraží stihli pod batožinami lehce opotit. Michala pronásledovala ze včerejší návštevy hospody běhavka, nic milého.
Česká Kanada
Vlakem si to šinu přes Veselí nad Lužnicí do Jindřichova Hradce. Od Tábora začíná poprchávat. Ve Veselí je čas tak akorát na pivko. V Jindřichově Hradci u nádraží na mě už chlapci čekají. Naštěstí přestává pršet, ale obloha se pořád mračí. Při procházení městem se kručením ke slovu neodbytně hlásí žaludek. Nakonec, světe div se, jsme zapluli do indické restaurace.
Křivoklátsko
Naše řady během posledního týdne před čundrem hodně prořídly, a to do té míry až jsme zbyli jenom tři. Mandys nemocný, Ricco nemohl (novomanžel :-)), Ujo čerstvě operovaný zlomený prst, Petr bál se že zmokne a tak dál. S Michalem jsme se nakonec srazili v Praze na "Hlaváku" a jeli rychlíkem do Berouna. Tam následoval celkem rychlý přestup na osobák. Cesta příjemně ubíhala a cestovní pivko mizelo akorát. Vypadalo to na pohodový začátek putování.
České středohoří
V odpoledních hodinách dojíždíme na nádraží v Ústí nad Labem - Západ. Dáváme si pivko v nádražní krčmě. Následuje procházka po polorozpadlé čtvrti a nákup bagety na pumpě. Po návratu na nádraží stíháme ještě jedno pivko a potom nastupujeme do osobního vlaku.
Stvořidla
Po předčasně ukončeném posledním vandru jsem vyprovokoval další akci, jako náplast na předchozí putování. Při výběru cíle nás dost podstatně omezovala, teď už plánovaná, kratší doba. Honza bydlící v Brně se nějak netvářil na Labské pískovce, a proto jsme domluvili projít si Stvořidla. Ta se nachází u Sázavy, konkrétně mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou. Před pár lety jsem to s jinou partičkou jel na kánoích a podle mě je to jedno z nejhezčích míst na Sázavě. Řeka tam rychle teče přes malé kaskády, kolem jsou divoké břehy, jedním slovem romantika.
Vysočina
Vyzvedávám Michala u paneláku a naše první kroky vedou na vlakové nádraží. Tam nás zastihla nemilá zpráva o zpoždění vlaku, což trochu komplikovalo situaci, jelikož na přestup v Kolíně tím pádem máme jen pár minut. Naštěstí všechno dobře dopadlo a tak s dalším trempířem Honzou se setkáváme na dalším přestupu, tentokrát ve Ždáru nad Sázavou. Odtud nás veze modernizovaná lokálka do Olešné na Moravě, což je zastávka uprostřed polí.
České Švýcarsko
Jako vloni, tak i letos bylo na řadě naplánovat vandr. Jako obvykle bylo několik tipů, nakonec zvítězila varianta České Švýcarsko, hlavně s ohledem na Michala, který tam ještě nebyl. Původně naše partička sestávala ze tří lidí, sejně tak jako loni, ale vzpomněl jsem si na další kamarády a tak se teoretický počet rozrostl o další tři lidi. Jirka z Boleslavi se nakonec neozval a díky tomu se naše uskupení ustálilo na pěti lidech. Plán byl, že Honza přijede mezinárodním rychlíkem Vindobona z Brna do Prahy Holešovic a tam k němu všichni přistoupíme kromě Pavla, který jel z České Lípy. Při tom zakoupíme pro všechny včetně Honzy skupinovou jízdenku, aby to vyšlo levněji.
Český ráj
Po čtvrtečním grilování u kolegy jsem jel vlakem z Prahy ještě s kocovinou. Kluci se už ve vlaku posilňovali různými alkoholy a já s díky odmítal. Vlak nás dopravil do Bakova nad Jizerou, kde jsme přestupovali. Vlak nám jel až za hodnou chvíli, a tak přišla na řadu nádražní hospoda, kterou s Ujem známe už z našeho předchozího vandru. Pořád mě trápil bolehlav ze včerejší akce, takže ani pivo jsem si nedal. Po vystoupení z vagónu v Březině nad Jizerou nastalo klasické hledání restauračního zařízení. To se podařilo a jako bonus s pěknou servírkou. Dokonce nás bez reptání společně vyfotila.
České Švýcarsko
Včera jsem dostal zprávu od kormidelníka, že už od rána chystá čundřík do Hřenska. Dost na poslední chvíli ale jedu. Berry, Marta, Ríša a kormidelník mě měli vyzvednout po osmé v Byšicích. Přijeli v sedm padesát. Neměl jsem sbaleno a snídani jsem taky nestíhal. Žigul nás odvezl na Mělník, tam si ostatní vzali bágly, rozloučili jsme se se žigulem a Ríša zajistil odvoz na nádraží. Řidič plus šest lidí s báglama ve škodě pick-up. Cesta vlakem proběhla klidně, teď čekáme na parník.